J. HORA
(1891–1945)
OKNO
Otevřel jsem okno do tmy tekuté,
hvězdy na mne střikly se slavičím zpěvem.
Pamatuješ na tmu se slavičím zpěvem
v oné noci černé, husté, tekuté?
Otevřel jsem okno do tmy stříbrné,
kolem mne jak šál se omotal šum jezu.
Pamatuješ na tu těžkou vůni bezu
na měkkém dně noci oné stříbrné?
Otevřel jsem okno do tmy, hovořící
se slavíkem, jezem, s kruhy na měsíci,
s doznívajícími kroky na silnici.
Otevřel jsem okno, kroky zašly v tichu,
kroky našich dávných, sladkých, plachých hříchů
po tekuté tmě a po stříbrném tichu.
J. HORA
(1891–1945)
THE WINDOW
I opened the window to the flowing darkness,
To drenching stars with the nightingale’s song.
Remember the darkness, the nightingale’s song,
That night in the blackness, the thick-flowing dark?
I opened the window to the silvery darkness,
As winding about me the weir’s murmur fell.
Remember the lilac’s heavy smell,
In the yielding depths of that silvery night?
I opened the window to the darkness that echoed
The weir, the nightingale, rings on the moon,
And steps on the road that were fading away.
I opened the window: steps died into silence.
The steps of our sweet, shy, distant sins,
In the flowing darkness, the silvery silence.