V. NEZVAL
(Born 1900)
Po deštíku který crčí v rákosí
rozmočené slunce pere do zástěry.
Pradlenky jdou v páru s cínovými džbery
rozmočené slunce pere do zástěry
do zástěry která pluje po Seině
pradlenky jdou v páru jako na scéně
kráčí v průvodu jak israelské dcery
jako malé tanečnice od opery
jdou jak Venuše jež tančí s podnosy
po deštíku který crčí v rákosí.
Voda třpytí se jak nejvzácnější topas
pradlenky se do ní noří téměř po pas
jejich přítelkyně z domků od Seiny
prozpěvují s nimi jako sirény
zpívají a myslí při tom na rybáře
zahalené v modré odpolední páře
z které vystupuje černá lodní příď
(Born 1900)
Hiss goes the rain in the rushes!
Watery sunlight is shining,
Down on a pinafore beating:
Two by two the laundrymaids go.
Watery sunlight is shining,
Down on a pinafore beating,
An apron that floats down the Seine.
Two by two the laundrymaids go,
Walking as if on a stage, like
Daughters of Israel stepping,
Holding procession, like dancers;
Delicate opera dancers
Walking like Venuses, lightly
Dancing along with a tray.
Hiss goes the rain in the rushes!
Bright like a gleaming topaz
Glitters the water. The maidens
Step to the waist in the river.
Friends from the homes by the Seine
Join in the song of the girls,
Singing like sirens, and thinking
Still, as they sing, of the fishermen,
Wrapped in the blue of the haze,
Folded in afternoon mist.
na níž suší lodník potrhanou síť
dívky zpívají a perou modré šátky
v kterých pyšní se na mariánské svátky.
Jak je krásný úsměv těchto mladých pradlen
Jak je hezká Baucis jak je něžná Madlén
leknín líbá jejich ruce při prádle
odrážejí se v něm jako v zrcadle
v kterém plynou jejich léta s rybkami
v kterém stávají se dívky babkami
K večeru se hemží jejich šátky Seina
jejich šátky krasnými jak jejich jména
jejich nohy zulíbané vodníky
svítí rybářům a budí lodníky.
Out of the fog loom the inky
Bows of a ship, where a boatman
Dries out a torn, ragged net.
Singing, the girls wash out dresses,
Dresses of blue that they flourish
Decked out in holiday time.
Sweet is the smile of the maidens,
Pretty, how pretty is Baucis,
Gentle, how gentle is Madlen.
Hands, as they wash, feel the tender
Touch of the lily’s caress.
Clear their reflection that mirrors
As in a glass, where their fleeting
Years pass away with the fishes;
As in a glass where the maidens
Turn into women grown haggard.
Evening draws on, and the river
Swarms with the kerchiefs they flourish,
Charming and fresh as their names.
Sprites of the stream touch with kisses
Feet of the girls that, reflected,
Gleam to the fishermen passing,
Quicken the eyes of the boatmen.
SBOHEM A ŠÁTEČEK
Sbohem a kdybychom se víckrát nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host
Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec
Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám
Polibek kapesník siréna lodní zvonec
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám
Sbohem a kdybychom si neřekli už více
ať po nás zůstane maličká památka
vzdušná jak kapesník prostší než pohlednice
a trochu mámivá jak vůně pozlátka
A jestli viděl jsem co neviděli jiní
tím lépe vlaštovko jež hledáš rodný chlév
Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni
Tvým osudem je let mým osudem je zpěv
Sbohem a bylo-li to všecko naposledy
tím hůř mé naděje nic vám už nezbude
Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy
Sbohem a šáteček Vyplň se osude!
A FAREWELL—A HANDKERCHIEF
Farewell. So, if we never meet again,
Then this was enough: a fragrant memory.
Farewell. And if we pledged to meet again,
Perhaps another guest would come—not we.
The time was sweet—but all things have an end.
Then toll no more: I know that bitterness,
The kiss, the handkerchief, the siren and the bell,
A smile or two, and then the loneliness.
Farewell. And if we never speak again,
Let there remain a little souvenir,
Airy as a handkerchief, simpler than a card,
Deceptive, like the scent of gilt veneer.
And if I saw what others have not seen,
So much the better, swallow, homeward on the wing:
You showed me South, where hidden lies your nest;
Your fate it is to fly, my fate to sing.
Farewell. And if this was indeed the end,
So much the worse for hope whose life is gone;
For if we wish to meet, then never part.
Farewell—a handkerchief—and fate come on.