J. VLK
(1822–1896)
Přijde jaro, přijde,
zase bude máj,
usmívá se slunce,
usmívá se háj.
Stříbrné své vlny
hora vyleje,
rozkvete se růže,
slavík zapěje.
Rozpuknou se ledy,
volný bude proud,
po vlnách šumících
lodě pyšně plout;
vyskočí z hrud klasy
bujný bude květ,
kosa bude řinčet,
zpěv radostný znět.
A ta lipa naše
bude zelená,
z větví mocných listí
nám na věnce dá.
Ajta, vlasti, plesej.
Usmívá se háj,
přijde jaro, přijde,
bud em míti máj.
34
