A. KLÁŠTERSKÝ
(1866–1938)
RÁNO
Dyž sem šel s Mankou z muziky,
lidi huž stávali k práci,
venku se pjekně bryjdilo,
tůlik huž zpívali ptáci.
Já sem je s Mankou poslouchal,
bula to veliká krása,
cítil sem, ve mňe teký tak
něco že zpívá ha jásá.
Manka mňe pádla na prsa,
šáteček muchlala v pěsti,
tichounce, tiše plakala
ze samý lásky ha chčestí.
64
