Page:A Book of Czech Verse.pdf/26

This page has been validated.

Jan Kollár (1793–1852)

 

Jako plavec radostivě tleská
k břehům vůni odtad nesoucím,
kde se Indus rouchem květoucím
skvostně šatí, co choť kmentem hezká:

Tak mým sladce rozkoš mnohobleská
srdcem proletěla třesoucím,
když jsem hlas tvůj uchem žádoucím
slyšel opět, milá řeči česká!

Třikrát štastných, jenž tě mají, vnuků,
dědictví všech jiných dávnější,
plné síly, krás i libozvuků!

Ó že jedno předce smutně hrozí,
to, že v této zemi krásnější
jazyk mají nežli srdce mnozí.

 

18