Page:A Book of Czech Verse.pdf/88

This page has been proofread, but needs to be validated.

J. Wolker (1900–1924)

V tu chvíli Antonín, topič mozolnatý,
poznal těch dvacet pět roků u pece, u lopaty,
v nichž oči mu krájel plamenný nůž,
a poznav, že stačí to muži, by zemřel jak muž,
zakřičel nesmírně nad nocí, nad světem vším:

Soudruzi, dělníci elektrárenští,
slepý jsem,—nevidím.”

Sběhli se soudruzi,
přestrašení celí,
dvěma nocemi
domů jej odváděli.
Na prahu jedné noci
žena s děckem sténá,
na prahu druhé noci
nebesa otevřená.

 

80