AN INTERIOR.
Učiním první nesmělý krok v tomto směru. Zde tobolka mého hrdiny, pana Alfréda N. Račte nahlédnouti—spatřujete několik oddělení a v nich nic; zde jedna zvláštní přihrádka —v ní opět nic—obrátíme tobolku hřbetem vzhůru, zatřepeme ji—co vypadlo ? Nic.
Ostatní personalia mohu teď stručně odbyti. Z části plynou již z prázdného úvodu. Štíhlé, skladné tělo—bledý, snivý obličej —na rtu hořký úsměv a světoborné myšlenky v hlavě. Na nohou pár odkvetlých pantofli, na těle záhadné spodky a tři čtvrti kabátu, v ruce dvouloketní dýmka, z níž se dobývá poslední vzdech v podobě siného obláčku, obláček vystupuje do výše, zaokrouhluje se, fantasie vetkává do něho poslední krásný obrázek, ten bledne, zhasíná, rozplývá se s obláčkem—a dýmka i fantasie vychladly.
A jaký to obrázek rozplynul se s dýmem ? Obrázek sličné, ale, chladné dívky.
Teď v hlavě pusto, jako ve světnici. Sěro zapřádá se v prázdných koutech; šatnice zívá hladem; postel sní krásný sen o peřinách; přihrádce na knihy stýská se po knihách— a bída chechtá se příšerně se všech stran : Hi, hi! opustil tě svět, milenka tebou pohrdla, ale já tě neopustím, hochu můj.
Svatopluk Čech. (Born 1846.)
IN A STRANGE LAND.
V loubí vinném v kruhu přátel
Zasmušilý jinoch dlí; Touha, smutek v jeho tváři
Ubledlé se zreadlí.
l
