a oděnci a služebníci jeho
jak klasy lehli ostřím mečů našich …
Teď zmužile jen dál po radě boží
a shlaďme s tváří země naší všechny,
kdož v zpupné pýše proti lidu stojí —
a bude Bůh mít glorii svou potom
a boží požehnání země naše.
Důvěru vroucí mějme v Hospodina
a prach svých pušek udržujme v suchu!
6. SHAKESPEARE.
žen milujících, vzteklých furií,
žebráků, bláznů, tichých filosofů,
pijáků řemeslných, žoldnéřů
a čarodějnic, elfů z pohádky —
všem duše bědné svlekl do naha,
že stojí tu jak křišťál průhlední,
všem otevírá nitra svědomí,
by ukázal, co bylo posledním
důvodem činů jejich.
od krále mocného až k žebráku,
jenž bídu svoji vleče ulicí,
je vše jen člověk, Soudí člověka
a orteluje nezvratně jak Osud;
krev prolít dá, a jest jen náhodou,
