32
ANTONIN SOVA.
A zas jej v sál to pudí, žene;
jak třesou se ty ruce svadlé! —
Zda při tom někdo na zapadlé
se jméno jeho rozpomene?
„Realistické sloky“ (1890).
2. U ŘEK.
U řek mám večer vlažný rád,
u řek, kde plno mušlí leží,
kde zvolna z řeky vstává chlad
a bílá pěna z dálky sněží.
U řek mám břízy nejraděj'
a olše, do nichž stín se dere,
a cvrčků šum a vážek rej
a dálce města rysy šeré.
Rád u řek rybáře já zřím
za clonou par s lodičkou línou
se ploužit šerem večerním,
kdy červánky v mze modré hynou.
A večer když se nachýlí,
a měsíc v řece kdy se houpá,
ten noční chodec napilý
modravou parou, z vod jež stoupá:
rád spřádám rhytmus hudby pln
při vzpomínkách a sladké tuše,
při šplounání ztišených vln
a při vzrušení celé duše.
„Květy intimních nálad“ (1891).
