44
1. VODA.
Sladká a lstivá
duše jak žen
řítíš se, vlno,
krajkovím pěn.
Stříkej a huč,
srdce mi zmuč
dravou a vábnou svou písní!
Divoká v horách,
tiše co dech
omýváš města
špinavý břeh.
Vezmi se, vem
bláto i šlem,
všechno, co dusí a tísní!
Pokleknu, přijmu
od tebe křest,
nabudu síly
hoře své nést.
Odejdu tam,
kde lze být sám,
v kraj, který duch můj si vysní.
„Uzkosti a naděje“ (1913).
2. ŘEKLO MÉ SRDCE . . .
Reklo mé srdce vůli mojí:
Proč mučíš mne v stálém nepokoji?
Proč lámeš můj růst? Proč trháš můj list?
Proč v koruně ničíš píseň hnízd?
