This page has been proofread, but needs to be validated.
58
JAROSLAV VRCHLICKÝ.

Či snad máme jíti spolu na jezero,
jež pokrývá vodních růží tmavý list?
nad vodou kde hraje olšin a vrb šero
a kde vážka ztápí křídel amethyst
v krystalný palác pohádek?
Vždyť jsi tam doma, vždyť ty jsi sestrou Najadek!

Či máš raděj pole žitná, rozvlněná,
která znějí much a cvrčků ohlasem?
Po mezi jdeš v trávě ráda zamyšlená
prsty svými pouštějíc klas za klasem?
Či snad chceš hledat v jeteli
ty chvíle štěstí, jež se v tvých očích zaskvěly?

Pojď, juž slunce první záře padla v kraje,
jeho paprsk je v tvé srdce zlatá nit,
svěř mu krok svůj, povede tě v lásky ráje,
kde ti mladost nektar štěstí podá pít.
Co mi to zvoní u hlavy?
Jakoby někdo pohodil cymbál do trávy.

Eklogy a písně“ (1880).


5. LESNÍ MOTIV.

Jak divno, milý Bože, je mi,
jak ptačí hnízdo zved' bych pod větvemi
kdes v hvozdě ztmělém u skal stinných srazů;
a jak to hnízdo plné sladkých písní
sám šerem stromů
nes bych si domů!
Jak nesu štěstí své a strach mne tísní.
Rci, dítě, donesu je bez úrazu?

Eklogy a písně“ (1880).