Modern Czech Poetry/The son of motion

by Antonín Sova

7.

 

To slyšel syn ruchu,
syn světla a přemítal s bolestí:
Proč Evropa vášnivě objímá
jen skutečně živé,
jen odvážné, silné a sebevědomé,

7. THE SON OF MOTION.

 

The son of motion, thus hearing,
The son of radiance pondered with sorrow:
Wherefore doth Europe passionately embrace
Only the soothly alive,
Only the venturesome, strong and self-certain

do nejzazších koutů nahlížející,
ty, projíždějící oceány,
ty, křižující drahami zeměkouli,
ty, vesele kupčící s osadami,
ty, ohrožující sebe, žoky zlata vyloďující
tam v zemích, kde zbrojíři zpívají
v hučení vášnivých dmuchavek,
kde nově ulitá děla jsou rozestavena,
kde v přístavech válečných černé ční lodi? . .

Oh, dávno syn ruchu byl svědkem:
že Evropa objímá vášnivě
jen ty, kdož skutečně žijí.
Ty vítězné po hrozných bojích,
ty, milující ovoce staletých kultur,
ty, kteří si vybojovali místo
a třeba i s nožem v ruce,
než rozhodné počaly scény
za náhle zdviženou oponou . . .

„Tří zpěvů dnešku i zítřku“ (1905).

Peering into the most sequestered corners,

Those, scouring the oceans,

Those, cruising on tracks of the globe,

Those, blithely trafficking with settlements,

Those, mustering courage, unshipping wallets of gold

Yonder in regions, where the armourers sing

Amid passionate roaring of blow-pipes,

Where newly-moulded cannon are upreared,

Where in havens of war dusky vessels tower aloft?. . .

O, long since was the son of motion witness:

That Europe doth passionately embrace

Only those, who in sooth are alive.

Those victorious after dreadful combats,

Those, loving fruits of the centuries' lore,

Those, who in contest have won them a place,

Yea, if need be, with dagger in hand,

Ere the fateful scenes are in action

Behind a suddenly-lifted curtain. . .

“Three Chants of To-day and To-morrow” (1905).