Page:A Book of Czech Verse.pdf/66

This page has been proofread, but needs to be validated.

J. VRCHLICKÝ
(1853–1912)

 

JARNÍ NOC

Ostrý vánek zahnal v dálku temnou chmůru.
Hvězdy tryskly, všichni ptáci byli vzhůru:
jeden tiká v trávě, druhý na jabloni,
v samé zvonky květů perly svoje roní.

V malé chatce malým oknem světlo kmitá,
opožděná můra bílá kolem lítá,
přihlédnu blíž, okno zkořen, s tenkou svíčkou,
a v něm stojí mladá dívka nad rakvičkou.

Bledé dítě plavovlasé, šestnáct roků,
za sestru či za bratříčka slza v oku
velká chví se a na bílé ruce padá,
jaký smutek asi nese svěží, mladá!

V svaté úctě nad tím děckem šel jsem kolem,
stejně zchvácen mírem dětským, dívčím bolem;
cítil jsem, co vykoupení i bol ztráty,
dívčí nevinnost a smrt že stejně svaty.

 

58