Modern Czech Poetry/Merlin's night song

by Jaroslav Vrchlický

10. NOČNÍ ZPĚV MERLINA.

 

Ty bledý srpe luny,
nad mlčenlivou strání
jenž vycházíš a nad obrubou lesa
se zvolna chvěješ jako úsměv lásky,
buď pozdraven! Dnes mračny
tvá vlídná tvář mi kyne, dvojnásobně
mi vítaná; neb jejich tmavou clonou
ty míháš se, jak za oponou hustou
před oltářem svit lampy,

Před tváří Boha věky
ty ubíráš se klidný
jak cherub, jenž mé věrné koná služby;
před tváří země věky
ty ubíráš se tichý
jak strážný duch, jenž na cestě ji hlídá;
před tvář lidí věky
ty ubíráš se smavý
jak přítel, který všecko v souzvuk zladí.

Ty svítíš na tvář šťastných,
již nejlíp vůni růží pochopují,
již půjčuji své srdce,
by v slavíkově zajásalo písni,
již spojují svá ústa
na vonný, sladký kalich,
v němž láska dřímá vyhostěna z ráje.
Ty svítíš v chudou jizbu
a stříbříš její stěny,
že chudému o štěstí ve snu zdá se.
Ba tys i přítel mrtvých,¨
když zahalené v rubáš
juž opustil je každý,
ty okénkem se vkrádáš

10. MERLIN'S NIGHT SONG.

 

Pale sickle of the moon
Above the silent slope,
Advancing, and above the forest's border
Gently aquiver like a smile of love,
All hail! Today in clouds
Thy sweet face beckoned me in two-fold guise:
Welcome to me; for in their gloomy veil
Thou gleamest, as behind a massive curtain
Lamplight before an altar.

Before God's face through ages
Thou dost betake thee calmly.
Like to a cherub, doing faithful service.
Before earth's face through ages
Thou dost betake thee softly
Like to a guardian spirit on its pathway:
Before men's face through ages
Thou dost betake thee smiling
Like to a friend who merges all in concord.

Thou gleam'st on glad men's faces,
— Straightway the scent of roses best they seize,
Straightway their hearts they yield
To the blithe singing of the nightingale:
And they join lips to make
A fragrant, luscious chalice,
Wherein sleeps love, outlawed from paradise:
Thou gleam'st in some poor room,
Bedeck'st its walls with silver,
That in his sleep the poor man thinks on gladness.
Yea, for the dead thou carest,
When, swathed amid their shroud,
They are by all deserted,
Thou through the casement stealest,

a v ztuhlé tváři jejich tvůj lesk vlídný
se zachvívá jak slza,
jež všecky spory v mírný zladí souzvuk.

Kol všecko spí, stráň černá
jak medvěda srst do prázdna se ježí,
jen sem tam v listí, houští
měsíčné bílé pruhy zapadají,
jak do medvědí srsti
by bořily se lovce bílé prsty.
Ten lovec Bůh jest, silnou za sanici
chyť potvoru, tmu noční, z které hrůza
a postrach sršely, pak vzal své kopí,
měsíce zlatý paprsk,
a v chřtán jej vrazil lité sani, kolem
až červánkem se rozlila krev její,
sta jeho psů, východních větrů svěžích,
teď líže ji a země usmívá se
a vstříc se chvěje jitru!

Snad, bdící tvor, já pouze
mračného nebe teskné hlídám dumy.
Na skalnou moji sluji
svit luny zaklepal a já se vzbudil,
zem pozdravit, jí vlídné říci slovo,
by bezdnem dlouhá pouť ji neznavila,
ji ujistit, že za ní
se vznáší anděl s roztaženým křídlem,
by zadržel ji v pádu,
ba že sám bůh by zachytil ji v náruč,
jak poraněnou bílou holubici
a v lemu svojí řízy
ku toužnému jí ustlal odpočinku.

Mě často zdá se, časem
že slyším, kterak nebes těžké dvéře
se otvírají a zas zapadají,

And on their rigid face thy peaceful glea
Quivers like to a tear,
That merges every brawl in mighty concord.

All sleeps: the hill-side's blackness
Like a bear's fur is bristling in the void.
Upon the leaves and thickets
The moon's white streaks are scattered here and there,
As at a bear's rough fur
Were clutching the white fingers of a hunter.
God is this hunter: by its mighty jaw-bone
He seized the monster night-gloom, whence dismay
And dread were scattered; then he took his spear,
The moonray golden-clad,
And thrust it in the beast's grim fangs, till, when
His blood gushed forth as redness of the dawn,
His hundred hounds, the freshening eastern winds,
Lap at it there; and earth begins to smile,
Aquiver for the morning.

Haply sole waking creature,
I probe sad musings of the cloudy heaven.
Upon my rocky cavern
The moon-light tapped, and I was roused from slumber
To greet the earth and speak soft words to her,
That her long boundless journey may not tire her,
To let her know, that o'er her
Is borne an angel with a spreading wing
To hold her in her fall,
Yea, e'en that God himself would clasp her round,
Like to a white and sorely smitten dove,
And in his garment's border
Would lay her to the rest for which she yearns.

Often meseems that I
At times can hear the heavy gates of heaven
Opening wide and closing once again,

pak ticho zas a pak zas šumot křídel,
a cítím v srdci,
že celý vesmír v dlani Boha dřímá
a spokojen jdu spat;
vždyť v ní je všady, všady jest můj domov.

Na trávě skví se rosa,
dech země vidím, v bílé páře stoupá
jak tucha jitra k nebi,
kmen břízy bílý i hnědý suk dubu
si rozumějí v tomto pološeru,
a tajné příbuzenství
i křemen cítí s vlnou, jež ho hlodá,
sta snů kol proplítá se
a na mé svadlé skráni
mi tepou křídly,
jak hnědé velké můry noční
na vráskovitém kmenu
dutého jilmu, z něhož vyletěly.
Ó noci, rozhoď po nich
síť stínů svých, ať brzy
nad stromů vrcholky, nad hřbety horstva,
jak v lehké zbroji Roland vítězící,
se zvedne jitro!

Slyš pěnice hlas v mlází!
Ó jásám blahem, kdosi cítí se mnou.
Snad právě krmí mládě,
jak duši svou já krmím myšlénkami.
Ó pěj, ó pěj, vždyť proměněné v tóny,
mé sny a tuchy spíše dojdou k nebi,
spíš světu zachovány
mu po stoletích vyřídí můj odkaz,
jenž myšlénkou nes' zemi požehnání
a pozdrav lidstvu!

„Poutí k Eldoradu“ (1882).

Then peace again, then rustling wings again,
And in my heart I feel
That all creation slumbers in God's hand,
And I, content, seek slumber;
For everywhere my home is, everywhere.

Dew glimmers on the grass,
I see earth's breath in whitish haze uprising
Skywards, as morn's foreboding:
The birch-trunk's whiteness and the brown gnarled oak
Hold converse in the half-light of the dawn,
And e'en the pebble feels
Mystical kinship with the wave that chafes it.
A hundred dreams are scattered
And on my faded brow
Pinions are beating,
Like great brown night-moths,
Upon the wrinkled trunk
That girds some hollow elm, whence they have flown.
O night, fling after them
Thy shadow-net, that swiftly
Over the tree-tops, over mountain-ridges,
E'en as the conquering Roland in light armour
Morning may rise!

Hear in the brake the warbler!
O, I exult, for someone shares my gladness:
Haply she feeds her young,
E'en as I feed my soul with ponderings.
O sing, O sing: my dreams and yearnings changed
To music will the easier reach heaven,
The easier haunt earth.
And after centuries perform my will there,
Bearing in thought a blessing to the world,
And greeting to mankind.

“On the Journey to Eldorado” (1882).